Akolyté

Akolyté

Lektorát, akolytát a služba žen

Lektorát a akolytát zůstaly vyhrazené mužům, ovšem již dříve bylo ženám dovoleno podávat eucharistii při mši (1969) a číst neevangelní čtení (1970):  

Způsobilá osoba [pro podávání eucharistie] ať je zvolena podle následujícího pořadí: podjáhen, klerik nositel nižšího svěcení, klerik bez nižšího svěcení, řeholník, řeholnice, katecheta (ledažeby po obezřetném úsudku pastýře bylo vhodnější předřadit katechetu řeholnici), nebo obyčejný věřící: muž či žena. (Fidei custos, 1969)

Liturgický obřad, kterým se svěřuje dočasné pověření podávat svaté přijímání obsahuje následující modlitbu:

Milostivý Bože, ty buduješ a řídíš svou rodinu: požehnej tohoto našeho bratra: když bude věrně rozdělovat bratřím pokrm života, ať je posílen silou této svátosti a dosáhne účasti na nebeské hostině. Skrze Krista, našeho Pána. Amen. (Ritus ad deputandum…, 1973)

Kongregace při této příležitosti zdůraznila, že v případě žen není možné klást rovnítko mezi dovolení vykonávat službu mimořádného rozdělovatele eucharistie a obecnou službu ministranta. Vykonávat ministrantskou službu bylo ženám (znovu) dovoleno až v roce 1992 výnosem Papežské rady pro výklad legislativních textů.

Změna provedená papežem Františkem v Motu proprio Spiritus Domini je logickým důsledkem obnoveného pochopení lektorátu a akolytátu jakožto služeb vycházejících ze křtu.

Ustanovování do trvalých služeb lektorátu a akolytátu, mužů i žen, je záležitost diecézního biskupa. Jeho úkolem je rozlišit, zda jsou tyto služby v jeho diecézi potřeba, a jakým způsobem je naplnit. 

Odkaz na podrobnosti služby akolyty

Během roku mívají formační setkání  (duchovní obnova), pověření dostává akolyta od biskupa na rok.

O návštěvu nemocných je možné požádat na faře osobně nebo telefonicky. Kromě jména je třeba také uvést nemocnici a oddělení, číslo pokoje, na kterém je pacient umístěn, a jakou službu od církve očekává (sv. smíření, sv. přijímání, pomazání nemocných, požehnání, rozhovor).